Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Rakousko :

Camping Klöntaler - 2 .7.2007 sedmý den 7.30 hod. tachák 9 037 km. Pršelo snad celou noc a pořád i přes den jsme čekali jestli náhodou nepřestane, a nepřestalo. Ve 12.30 hod. jsme vyrazili na morálku kolem jezera, mnoho místa tam nebylo, tak akorát na silnici po jedné straně. Dominik nejel, tak sem se vracel. Fotil a jak se později ukázalo, tak tam ztratil nový švýcarák. Měl ho asi 24 hodin.
Blížil se zase přívalový déšť, tak jsme zašli na nákup do vesnický samoobsluhy. U školky ve vesele vymalovaném přístřešku pro kola , jsme jedli a čekali až přestane pršet. O Švýcarsku se tvrdí že je tam draho, není ta žádná pravda přátelé, je to tam levnější jak v Rakousku. Služby tam jsou asi drahý, hotely - hospody ale to jsme nepotřebovali, byli jsme totiž na "expedici". Petr se tam rozhodl že si to zkrátí a pojede zítra z Feldkirchu do Innsbruku vlakem, proto že by chtěl (prý musí) být v sobotu doma. Jeli jsme podél jezer a dálnice, po cyklostezce která vedla po staré cestě, kde se jezdilo když byly koně a málo aut, na knížectví Lichtenštein, kam se nám pro neustálé zastavování pro déšť dorazit nepodařilo. Spíme na švýcarské straně hranice na fotbalovém hřišti FC Trübbach pod střechou, tímto všem z oddílu děkujeme. Jirka byl naštvaný že někdo příjde a budeme se muset dohadovat, řekl sem mu ať se nebojí že to vyřídím, ale nebyla to potřeba. Na stadionu voda z kohoutků a sucho, okolo jezdila auta, občas i vlak, ale je to tu lepší než spát v kempu v mokrém spacáku a stanu. Když se začalo smrákat tak nám pohybové čidlo nad hlavou rozsvítilo halogenové světlo. Vlezl sem kovářovi Petrovi na záda a na snímací čidlo navlékl návlek co se natahuje na kolena když je zima a byla tma. V noci začal foukat vítr, rozhýbal návlek a měli jsme ve dvě ráno "poplach", protože čidlo sepnulo a halogen posvítil rovnou do odpočívajících spících očí. Dlouho jsme před tím nemohli usnout, protože po jídle jsme si uvařili hodně čaje a taky kafíčka. A to nás hrozně příjemně pobavilo. Ujeto v odpočinkovém tempu 62 km.

Hřiště FC Trübbach - 3 .7.2007 osmý den 8.10 hod. tachák 9 099 km. Celou noc rachot ale sucho, vstáváme v 6.00 hod. balíme celkem suché věci, snídáme ale stejně vyrážíme po osmé. Mostem přes Rýn, kde prostředkem řeky vede státní hranice. Po protipovodňové hrázi vyrážíme cyklostezkou na Vaduz. Tam jsme zastavili u prodejny suvenýru a vybírali si samolepku Lichtenštejnska a najednou se ozvalo za mnou "ahoj Pekky" byl to kluk mého kámoše, uplně mě to vehnalo slzy do očí. Hned jsem kamošovi zavolal, že mu někoho dám, později mě řekl že to sním skoro seklo. Jsem rád že naši děti nejsou uskřípnutý bolševickou minulostí. Byl jsem vykolejený, nevěřil jsem svým očím, skoro nešlo uvěřit takovému překvapení, a u měj to bylo asi jako by mě potkal na Václaváku, a to je dobře. Je to náhoda, nebo to do sebe všechno nějak zapadá a různě se to poskládá a říká se tomu život, sám nevím. Jinak je Lichtenštejnsko nudný a platí se tam švýcarským frankem. Další překročení hranice a to s Rakouskem.Ve Feldkirchu jde Petr na vlak do Innsbruku, dál pojede sám. Objímání a loučení jako by jsme byli spolu 2 roky na vojně. My tři pokračujeme dál podél potůčku do nejvyššího místa naší cesty sedla Silveretta 2034 m.n.m. Dnes počasí akorát na kolo, deset kilometrů před začátkem stoupaní na sedlo ve vesnici St.Gallenkirch 860 m.n.m, začíná pršet je stejně večer tak hledáme spaní. Nacházíme to nejlepší za celou cestu, celodřevěný most přes prudce padající šumící řeku a je jen pro pěší. Na jednom konci mostu je Kristus na kříži s hořící svíčkou a naproti lavička kde si píšu deník, taky sem se jakž takž pomodlil a pokorně požádal jestli by nepřestalo před zítřejším náročným stoupáním pršet. Do sedla to máme 1200 výškových metrů a 20 km, končí to 14% stoupáním, myslel jsem že to nahoru pojedu tak 5-6 hodin. Spali jsme při stěně za sebou ve spacáku na tlustých dřevených trámech po kterých se vodily po staletí krávy na pastvu. Než jme usnuli tak prošel jen pan se psem, proběhl běžec a kráva žádná. Sucho a teplo, tak dobře sem se už dlouho nevyspal. Chlapy byli taky spokojený a Dominika přestal bolet zub. Najeto 75 km. Nastoupáno 490 metrů.

Fota na této části : Na http://www.usti.blog.cz/ : JurAlp 5. Na Pamoramio : Pekky, Dóma, Šífak. Na blogu Dominika.

Pokrčování zde : Cyklo expedice Jur-Alp 2007 č.6